Proč 3H?
„Nejdůležitější transformace, která musí proběhnout, než se pustíme do úplné proměny podstaty lidské přítomnosti na Zemi, však zahrnuje hluboké zpochybnění našeho způsobu myšlení, našeho světonázoru a našeho hodnotového systému.“
– Daniel Christian Wahl
Bránou k regenerativní budoucnosti je tvořivá práce s velkými systémovými výzvami současnosti. Něco tak zásadního si ale vyžaduje živou spolupráci všech kulturních proudů a sociálních vrstev tvořících naši společnost. A právě to nám dělá největší problémy. Hodnotové konflikty mezi zdánlivě neslučitelnými perspektivami světa a s nimi spojená polarizace dosáhly nebývalých rozměrů, takže se často zdá, jako by v jedné zemi žilo paralelně vedle sebe několik zcela samostatných a nekomunikujících společností.
Důsledkem je zploštování a zužování společenského diskurzu – to, co na celospolečenské úrovni můžeme nastolovat jako živé otázky, jsou stále parciálnější témata, jejichž zaslepené prosazování jednotlivými proudy vede jen k eskalaci stejně zaslepeného protitlaku ze všech ostatních stran. Schopnost a zájem uvažovat o velkých civilizačních otázkách a systémových vizích spojených s budoucností, které mají největší existenciální význam, a tedy i potenciál sjednocovat a budovat všeobecně sdílenou hodnotovou a ideovou základnu, téměř vymizely.
Právě v tomto kontextu, kdy ztrácíme schopnost pracovat s komplexností a systémovým rozměrem, které jsou klíčové pro adekvátní reakci na změny kolem nás, je velmi účinným nástrojem koncepční rámec Tří horizontů, vyvinutý členy International Futures Forum. Popisuje tři základní perspektivy a způsoby realizace a to, jak se jejich vzájemné vztahy vyvíjejí v čase. Naučíme-li se při uvažování o budoucnosti zohledňovat hodnotové systémy každé z těchto perspektiv, bude výsledkem hlubší vzájemné porozumění, na němž lze stavět při spolupráci na vytváření a zavádění transformativních inovací.
Horizont 1 (H1) představuje dnes dominantní systémy, při kterých začínají být zjevné projevy úpadku a stále častější cykly krizí, střídané dočasnou stabilizací. Inovace, které je charakterizují, jsou zaměřeny na udržení statu quo.
Horizont 2 (H2) představuje svět v přechodu – podnikavý a kulturně tvůrčí prostor již existujících technologických, ekonomických a kulturních inovací schopných H1 v různé míře narušovat a transformovat způsobem, který může mít regenerativní, neutrální, ale i degenerativní socio-ekologické účinky.
Horizont 3 (H3) vyjadřuje, jak si představujeme zdravý svět. Tuto budoucnost zatím nedokážeme definovat ve všech jejích detailech, ale můžeme intuitivně vytušit, jaké hlubinné proměny nás čekají a které z dnešních sociálních, ekologických, kulturních a technologických inovací mohou představovat zárodky této budoucnosti.
Horizont 1 je založen na praktikách a postupech, které dlouho fungovaly, ale tváří v tvář novým výzvám se ukazují jako stále méně použitelné. Chceme-li začít vytvářet regenerativní kulturu, naše vzdělávání, výroba a spotřeba, zdravotnictví, komunikace, doprava a bydlení, všechny tyto systémy a služby, které nabízejí, bude třeba transformovat . K této proměně však musí dojít postupně, aniž by došlo k narušení fungování základních služeb. Ty tvoří základnu, jejíž dalším vývojem je možné spustit proměnu, a zároveň se vyhnout systémovému kolapsu a často regresivním dopadům náhlé revoluce.
Horizont 3 z perspektivy současné situace popisuje regenerativní systém budoucnosti. Vzhledem k tomu, že proces kulturní evoluce a transformace je kontinuální, ani věčné udržování H3 nebude možné. Jakmile se přiblížíme k H3, začne i on upadat a zaostávat v přizpůsobování se změnám, což platí i o jeho schopnosti změny předvídat. V době, kdy dosáhneme fáze kulturní zralosti, kterou nyní označujeme jako H3, se tento horizont stane novým H1 a my budeme čelit novým výzvám vedoucím k nové perspektivě H3. Cesta k udržitelné regenerativní budoucnosti se skládá z nekonečné řady stoupajících vrcholů. Až dosáhneme nejvyšší části zeleného vrcholu (H3) na naší mapě horizontů, ocitneme se na červené půdě nového H1, před nímž se otevřou další horizonty plné nových možností.
Žádné řešení není konečné. Pro rozvoj vědomí budoucnosti je nezbytná otevřenost vůči neustálému učení a transformaci.
Přechod od již zavedeného prvního horizontu ke zcela novým kvalitám, které přináší třetí horizont, se uskutečňuje prostřednictvím přechodného druhého horizontu. H2 perspektiva vidí v nedostatcích H1 příležitosti a zaměřuje se na ukotvení vizionářských možností prostřednictvím konkrétních praktických kroků. Protože H2 inovace jsou zasazeny v ekonomickém klimatu a mocenských strukturách ovladaných H1, množství H2 inovací bude nevyhnutelně sloužit H1 cílům. Pouze malému procentu inovací se podaří vybudovat stabilní most mezi H1 a H3, jehož prostřednictvím lze vysoké H3 vize převést do hmatatelných, přesvědčivých a pozitivně nakažlivých řešení. Proto je poměrně užitečné rozdělit H2 inovace do dvou kategorií. První kategorii lze označit jako H2 mínus. H2- inovace mění zavedené postupy a dočasně narušují status quo, ale toto narušení nevede k hluboké systémové transformaci. Druhou kategorií je H2 plus. H2+ inovace obvykle narušují H1 (status quo) prostřednictvím lepšího typu řešení, které vytváří prostor pro hluboké strukturální změny a transformaci systému (H3).
Jasné rozlišování mezi inovacemi H2- a H2+ má zásadní význam při vytváření strategií vedoucích k regenerativní kultuře. Důležité je ale i oceňování H1 a H2- inovací, které během tohoto přechodu vycházejí v ústřety běžným operativním potřebám. Tento přístup také umožňuje vytvářet nový příběh nejen přesáhnutím, ale také zahrnutím toho starého. Zároveň slouží jako ochrana před tím, že nastoupíme spíše na revoluční než evoluční cestu, která by v nás mohla posílit anachronické myšlení my versus oni. K rozsáhlým, kulturně tvůrčím změnám chování a posunům v pohledu na svět dochází pouze tehdy, pokud zahrnují všechny.
Vzhledem k tomu, že každý ze tří horizontů je přítomen v každém bodě časové osy a to, co se mění je spíše jejich relativní četnost výskytu, schopnost jasně rozlišovat mezi jejich pozitivy a negativy nám může posloužit také jako pozvání k neustálému vyhodnocování toho, které aspekty starého systému stojí za to zachovat. Lidstvo ve jménu pokroku velmi často odsuzuje moudrost minulosti. Výsledkem je, že v reakci na nefunkční aspekty stávajícího stavu se místo zachování dobrých a funkčních prvků toho starého a jejich následního tvořivého propojení s tím novým, často jen překlopíme do dalšího extrému. Červená linie na pravé straně obrázku 1 představuje právě ty funkční aspekty a struktury H1, které stojí za to zachovat a přetvořit. Podobně, zelená linie H3 na levé straně obrázku nám připomíná, že „budoucnost je už tu, jen je nerovnoměrně distribuovaná.“
Ať už se jedná o kolaborativní spotřebu, distribuovanou ruční výrobu, sociokratické systémy řízení, restorativní spravedlnost, mediální podporu komplementární výměny na lokální, regionální a globální úrovni, práci na cirkulární a regenerativní ekonomice, městské iniciativy a ekologické komunity zaměřené na přechod k udržitelnosti nebo práci ekoměst na bioregionálním rozvoji, příklady takových zárodků budoucnosti jsou všude kolem nás. Nejjednodušším způsobem, jak urychlit přechod k regenerativní kultuře, je identifikovat tyto zárodky budoucnosti v současnosti a pracovat na podpoře a šíření transformativních inovací vycházejících z takových vizionářských experimentů.
Pro tento proces chce naše platforma 3Horizonty vytvářet prostor. Navrhujeme vzdělávací moduly postavené na H2+ a H3 principech a zakládáme projektové inkubátory, jejichž cílem je propojit zdravé aspekty všech tří horizontů při zhmotňování regenerativních přístupů do podoby nové skutečnosti.
Pokud s tímto směrem souzníš, srdečně tě zveme ke společné tvorbě.